O hloupém Honzovi
O hloupém Honzovi
V lesíku, kde stála chaloupka maličká,
žil hloupý Honza a jeho matička.
Dobračka celý den makala v lomu,
zatímco
Honza, ten nevyšel z domu.
♥
Už tě mám po krk nehodný chlapečku,
nemíním
do smrti dělat ti děvečku.
Vypadni
do světa, ať už jsi v luftu,
na
cestách naraž si nějakou buchtu.
♥
Vydal
se
Honza jen s uzlíkem na cestu,
najít
si ve světě solidní nevěstu.
Došel
do království, kde vládnul smutek,
a
kdo měl dceru, ten dávno z něj utek.
♥
Bydlel tam totiž drak na hoře železný,
a
ten měl k svačině nejraději princezny.
Jakmile
tamní král uviděl Honzíka,
hned
z trůnu vyskočil s mrštností kamzíka.
♥
V životě nezřel jsem takového vázáka,
Honzo,
ty určitě troufneš si na draka.
On
jinak zblajzne mou poslední dceru,
když ji však zachráníš, dám ti její věru.
♥
Stejně nedobře dopadne tatíku,
na
draka to chce mít rozum a taktiku.
Nedávno
padla tam rytířů přesila,
co
zmůže Honza, vždyť má výraz debila!
♥
Děkuju princezno, za tvoje lichotky,
nemám
strach, srdce mi nespadlo do botky.
Půjdu teď za drakem do sluje na vršku,
a
dám mu lopatkou přes držku.
♥
Šel
Honza,
byl ale za chvilku zpátky,
opuchlý,
že málem neprošel vrátky.
Na
očích modřiny, tak ani nemrkl,
a
hned bez meškání chyt krále u krku.
♥
Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě víří,
vždyť ten drak měl držky alespoň čtyři!
Jen
jsem ho lopatou po jedné fláknul,
on
těmi dalšími hravě mě zmáknul.
♥
Navíc
se
přiznal, ten hnusný obluda,
že chodil za mlada dvacet let do juda.
Pak
mě ještě nakonec kop do brňavky,
a
řek, ať princezna nemyslí na vdavky.
Tu prý mám přinést do sluje s kalupem,
před tím jí posolit a zalít kečupem.