dílo: Povídej mi o lásce
Kniha dává mnoha mladým, kteří dospěli, nebo jsou na prahu dospělosti, námět k přemýšlení. Láska se dnes stala banalitou, zratila hodnotu, "zvěcněla". Autor nás svými úvahami přivádí na cestu objevování lásky. Sama jsem knihu četla v období ne příliš šťastném, nýbrž plném bolesti.. a pomohla mi dívat se na svět kolem mne novýma očima. Zde uvádím několik málo útržků z knihy, které mne zaujaly.
PRVNÍ ČÁST: ŽÍT ZNAMENÁ MILOVAT
Mudrc:
"Navzdory všemu lidé nikdy nevyjdou ze svého vězení, jestliže nejsou milováni a jestliže neumějí milovat.
Vyjdi ze svého domu! Druzí ti scházejí stejně jako ty jim, aby ses obohatil, a tak abys obohatil i ty je. Zkus to, a otevřeš-li konečné dveře, zaručuji ti, že těmi otevřenými dveřmi vstoupí slunce.
Člověk je stvořen s láskou a pro lásku."
Mladý člověk:
"Touha po lásce, to byly ty trýznivé pocity, které jsem bolestně zakoušel, ten tajemný hlad a žízeň, které v člověku houževnatě přetrvávaly, nikdy nebyly plně ukojeny a neustále se obnovovaly."
Mudrc:
"Je to smutné, nekonečně smutné..., ale vím, ze všech sil věřím, že láska zvítězí."
Mladý člověk:
"Tušil jsem ale, že láska je něco víc. Sahá dál než jen k manželům, rodičům, přátelům, milencům, přesahuje prosté radosti srdce, chvění těla, je to... nevěděl jsem... Věřil jsem v Boha proto, že jsem nechtěl připustit, že se rozptýlím do nicoty, že přicházím odnikud a směřuji nikam, že budu jako řeka bez pramene, jako cesta, která nikam nevede. Díky mudrci jsem si ze všech sil přál, aby tvář toho, koho jsem hledal, byla tváří lásky. Věřil jsem v Boha, ale postrádal jsem křesťanskou víru. "
Mudrc:
Jedině láska dává život, zachraňuje život, nechává vykvést život ve věčnou radost.
Mladý člověk:
"On mě přitahoval, teď mi to bylo jasné. To ON mi jako znamená dával můj neukojitelný hlad a žízeň. On, Bůh, který je Láska..."
Mudrc:
"Věřím, že Bůh je nekonečné štěstí, protože je nekonečná láska. Věřím, že láska nemůže zemřít, protože přichází od Boha a vrací se k Bohu. Láska je boží dech, který naplňuje zemi. Proniká do tvého srdce, jako proniká do každého člověka, který miluje. Neboť láska je z Boha a je přítomná prostřednictvím svobody člověka, který se jí otevírá, který ji přijímá a pak znovu dává. Mnozí lidé milují druhé lidi, ale neznají Lásku, která je vede a neznají jméno toho, kterého milují, když milují své bratry. Ten, kdo miluje, má jen jednu touhu: setkat se s milovanou bytostí. A ten, kdo je milován, chce přece poznat toho, kým je milován. Jen tak se mohou navzájem svobodně dávat a přijímat. Pod hladem a žízní po životě je v hloubi duše ukryta touha milovat a ještě více touha být milován. "
Mladý člověk:
"Kdysi jste mi řekl, abych od Boha očekával vše. Budu-li tedy očekávat vše, co mi zůstane na práci?"
Mudrc:
"Všechno Ti zůstane na práci. Bůh-Láska nezmůže nic, jestliže se nepřičiní člověk obdařený svobodou, pracovitý tvůrce svého života. Je třeba udělat všechno, co je v našich silách, a současně očekávat působení Lásky, bez které nic nežije a nic nepřežije."
Mladý člověk:
"Často ale jednáme špatně, hrozně špatně. Proč nás Bůh nechává, abychom koupili omyl na omyl a zakoušeli tolik utrpení?"
Mudrc:
"Protože tomu nemůže zabránit."
Mladý člověk:
"Vždyť on může všechno."
Mudrc:
"Všechno - až na to, že nám neodejme svobodu."
Mladý člověk:
"Proč nám Bůh dal svobodu, která zabíjí? Věděl, že bude přinášet smrt!"
Mudrc:
"Protože nás miluje."
Mladý člověk:
"Copak milovat znamená riskovat utrpení a smrt těch, které milujeme? Je to snad láska, když necháváme ty, které milujeme, trčet ve vězení, křčiet při mučení, umírat hlady, bojovat a zabíjet se?" Chtěl jsem odpověď. Potřeboval jsem v sobě potlačit tu pochybnost, navždy ji pohřbít. Věděl jsem, že jinak nenajdu pokoj.
"Uklidni se chlapče", řekl mudrc, "a poslouchej: Milovala by maminka své dítě, kdyby odmítla přivést je na svět, protože svět je zlý? Milovala by to malé děťátko, kdyby odmítla "pustit je na podlahu", protože neumí chodit a mohlo by upadnout a zranit se? Milovala by je, kdyby je v období dospívání zavřela doma, protože to velké dítě ještě neumí žít?"
Odmlčel se a já jsem neříkal nic. Neměl jsem co dodat. Věděl jsem, že nové argumenty, jimiž bych mu odporoval, mě napadnou až později, až se vrátím domů. Nyní jsem měl znovu nepříjemný dojem, že diskovat s mudrcem je zbytečné. V duchu jsem se ještě bouřil, ale začínal jsem pociťovat, že moje srdce potichoučku souhlasí. Můj přítel mě odzbrojoval svým klidem a svou mírností. Cítil jsem, že mě nechce přesvědčit proto, aby nade mnou zvítězil, ale proto, abych se v sobě vyznal. A proto jsem se v hloubi duše domníval, že musí mít pravdu.
Pokračoval: "Vidíš, že maminka, která opravdu miluje, je schopna kvůli své lásce spíše riskovat i to, že její dítě spadne a zraní se, než aby mu vzala svobodu pohybu. Kdyby začala před tímto rizikem couvat, kdyby odmítla postpně se vzdalovat od svého dítěte, kdyby ho neustále nosiila a ochraňovala pod záminkou, že ho ušetří životních zkoušek, zabila by v něm člověka, jímž se má stát."
"Když se ale její dítě zraní," ptal jsem se tiše, protože jistota, kterou mi dodával hněv, se vytratila, "opustí maminka dítě pod záminkou, že musí být samostatným člověkem?"
"Ne, nenechá ho samotné. Bude k němu spěchat, zůstane mu nablízku a ponese jeho utrpení spolu s ním."
"Ale utrpení zůstane."
"Jistě. Když je však dítě matkou milováno, jeí láska ho bude posilovat a ono bude utrpení lépe snášet. Když je někdo milován opravdovou láskou, tato láska v něm probouzí skrytou energii. Milovat znamená nechat v druhém vytrysknout nový život. Znamená to znovu jej stvořit."
"To platí i o Bohu?"
"Přesně tak. Snad jen s tím rozdílem, že pro něho je láska nekonečná a ŽIVOT, který nám dává, je jeho věčný ŽIVOT."
"Nezbývá nám tedy, než abychom se Bohu otevřeli!"
"Ano ale i v tom jsme svobodní. Vždyť kam by se poděla láska v případě, že bychom k ní byli nuceni?"
"Tak jsem postupně pochopil," pokračoval mudrc, "že Bůh právě proto, že je LÁSKA, nemohl jinak než nás stvořit svobodné. Protože je Otec - a ne poručník - nemohl nás chtít jinak než jako lidi odpovědné. Jsme odpovědni za sebe, za druhé, za lidstvo, za svět. Vyrostli jsme. A naše moc nad světem a nad životem roste. A dále ještě porosteme."
"Jsme ale pořád stejně slabí."
"To je pravda. Člověk je obrazem Boha, a ne Bohem. Zapomínáme na to. Jsme pyšní na svou svobodu a urputně ji bráníme. Žádáme ji pro sebe všechnu, když ji ale užíváme špatně, "prosíme" Boha, aby přišel napravit naše omyly a ošetřit naše rány. Protože však nezasahuje tak, jak bychom si přáli, jsme pobouřeni a pochybujeme o jeho lásce... nebo o jeho existenci."
"A zasahuje vůbec někdy?"
"Nikdy ne podle lidských představ. NIkdy se nechopí naší moci místo nás. Tím by nás přestal respektovat. Mohu-li to tak říct jeho utrpení spočívá v tom, že to nemůže udělat. Jako by byl "vězněm" své lásky. Ale posílá nám svého Syna, aby nám tuto nekonečnou Lásku projevil a přiblížil. Ježíš nepřichází, jak příliš často očekáváme, jako Bůh všemohoucí, ale jako BŮH-ČLOVĚK, náš bratr, který je solidární s našimi omyly a který nemá žádnou jinou moc než moc lásky. Tato láska se vydává a zachraňuje. Právě tak nás nenechává osamocené s naším utrpením. Nese je spolu s utrpením svým a dává svůj život za nás. Zároveň nám znovu dává život, nový život. Jsme znovu stvořeni, stále však zůstáváme svobodní. Postupně vejdeš do tajemství lásky. Potom budeš moci milovat opravdově!
Svoboda, která nám způsobuje tolik utrpení, je zároveň svobodou, která nám dovoluje milovat.
Mohl jsi nás, Pane, udělat jako stromy v lese nebo ovce na pastvině. Mohl jsi nás, Pane, udělat jako čiperné loutky na jevišťáku dějin a tahat za nitky našich poslušných údů, pak bychom hráli svou úlohu bezchybně! My jsme však lidé, svobodní lidé... Mohl jsi naprogramovat naše vztahy a vybudovat naše domy, dát nám způsobně vychované děti a již předem stanovený počet vnuků. Mohl jsi nám stanovit počet polibků a seřídit naše milostná sevření, vést naše ruce k rukám druhých, aby tak na zemi snů rozkvetly páry do smrti spojené. My jsme však lidé, svobodní lidé, odpovědní za lidstvo... díky..
DRUHÁ ČÁST: KDYŽ LÁSKA DOSTÁVÁ TVÁŘ
- pokračování příště